O MÓDNÍM DIKTÁTU
MÓDNÍ UMÍNĚNOST
Po několika sezónách, kdy jsme my ženy všech věkových kategorií byly in v kalhotách jakékoli délky, se zdá, že ke slovu opět přichází sukně. Ale ouha - my, rozmazlené módní ignorantky jsme snadno přivykly kalhotovému pohodlí. Sukně si žádá punčochové kalhoty apod. Ty se kroutí, lezou a praskají na nejméně vhodných místech. Ke kalhotám stačí ponožky. Letos v létě mi nějak uniklo, zda bych byla víc in ve fuskách a sandálech, nebo je to tentokrát naboso? Už jsem zažila obě varianty. Radši chodím naboso, takže mám problém vyřešený.
Při zkoumání módních katalogů mě fascinuje, co všechno se jmenuje šaty. Dřív se tomu říkalo kazak a byla to prodloužená halenka. Sahala až pod pozadí. Dnes, když podobný kus oděvu sahá tamtéž, jsou to šaty. Pak, že se čeština nevyvíjí!
Na zimu si plánuju nějaké ty superteplé gatě, protože cibule má silné slupky, což bych v sukni možná neustála. Možná budu out, ale teplíčko nade vše. A problém punčoch může plynule vyšumět. Když jsem koukala, co taková paráda stojí a vzala v úvahu, jak dlouho potrvá, než je nějakou nešťastnou náhodou rozsápu...
Já se chtěla módně dovzdělat, takže jsem se zahleděla na dílka módních návrhářů. Na hubených modelkách to vypadá nějak podivně dobře. Neříkám, že jim to sluší. Ale co by takové oděvy udělaly s námi, prostorově rozměrnějšími, na to nechci ani pomyslet. Takže - nic naplat, lepší už to nebude a kalhoty jsou to nejlepší, co nás mohlo potkat. Pod sukně totiž fouká. Móda je vlivná poradkyně, pro mnohé z nás i velitelka, ale když vezmu v úvahu povětrnostní vlivy, soudím, že od zánětu močových cest mi žádná módní guru nepomůže.
OBUTÍ
Loňské léto patřilo pantoflím typ "vylepšená žabka". Hrdinně jsme pomíjely, že nás bota tlačila mezi palcem a druhým prstem u nohy. Smířily jsme se s tím, jak rozpácnutě naše nožky vypadají, anžto paní Móda je velice nekompromisní diktátorka. A když si noha zvykla, byly tyhle pantofle i pohodlné. Pěkně jsme si ťapkaly.
Nevnucovala bych eleganci, ale botky, které mám na mysli, nejsou ani půvabné. Ještě je nosíme, pořád se drží na výsluní. Ještě větší šok ale je, když vidím ke kalhotům pod kolena masivní sportovní boty. Ještě jsem nepoznala dívku, které by tahle kombinace slušela. V parném létě mi už při prvním pohledu naskakuje husí kůže. Až se tahle dívenka bude zouvat... Doufejme, že je dosti rozumná a při téhle příležitosti zůstane sama.
Letní bota by měla být vzdušná. Měla by. Ono by toho mělo být... Jakmile je něco v módě, ztrácíme rozvahu a nejsme kritické. Snažíme se vypadat stejně, jako ostatní.
PROŠÍVANÁ
Když se tak dívám na lidi, co chodí kolem mého stanoviště, jsem vždycky něčím zaujatá. Stanoviště si buduju tam, kde je lavička. A teplo. Takže v hypermarketu. Neočumuju, jen tak si odpočívám, protože v takovém místě se člověk přece jenom proběhne.
Móda je asi od toho, aby se lidé snažili být stejní. Všichni - mám na mysli mladé a štíhlé - se oblékají skoro stejně. U dívek je to markantní. Vestička, prošívaná, útlá, skoro anorektická postavička a vysoké boty natažené až na elastických kalhotách. Další model je stejný, jen místo vestičky je prošívaná bunda. Hlavně, aby byla lesklá, to je pak krásně komediantské. I kabát se nosil. Podélně prošívaný a aby se leskl. Vlasy stažené do culíku a jednotný mejkap.
My, prostorově rozměrnější, jsme na tom líp. Ať si oblékneme cokoli, vždycky vytvoříme originál. V prošívané bundě připomínáme letadlovou loď, vestičky se v naší velikosti takřka neseženou. A vypasované gatě do kozaček? Jsme rády, pokud máme boty, do kterých se nám vejdou nohy.
HLAVNĚ POHODLNĚ!
Zase jednou jsem se pobavila nad MÓDNÍM PEKLEM. Ten blog je fakt dobrý. Taky jsem okukovala fotky. Na jedné se nacházejí tři plnoštíhlé dámy v nejlepších letech, v tramvaji a v nyní trendy oděvu. Kalhoty pod kolena a triko. Kdo to dneska nenosí?
A ty pohodlné boty! Pěkně vyšlápnuté, no - paráda! Souhlasím, že takový oděv je nic moc a dámy by se mohly a měly oblékat lépe. Avšak je nějaký vskutku zásadní důvod, proč by měly?
Léty se tělo opotřebovává. Klouby se omílají. V pohodlných botkách toho člověk víc ujde. Předtím, než ho začnou bolet nohy. V sedmnácti nám nevadily jehlové podpatky, teď zvažujeme, kolik toho zvládneme.
Kalhoty a triko. Proč ne? Tříčtvrťáky nijak nepřekážejí, vítr je nezvedne a nehrozí, že budeme vypadat jako děsivá parodie sladké Marylin. Kalhoty mívají i kapsy - a to nám vyhovuje kvůli kapesníku. Potom, co všechno jsme nosívaly v době, kdy se vyvíjely materiály a kdy se ženy zbavovaly podvazkových pasů, jsou takové plátěné tříčtvrťáky cosi jako šat pro každou příležitost. Když se k tomu vezme pěkné tričko...
Ono nás obepíná, ale taky ho netřeba žehlit. Takové materiály jsou pro nás to pravé. Vždyť ženské o generaci před námi ještě žehlily damaškové cejchy!. Babičky ohřívaly žehličku na plotně. Pořizovaly si tu patentní, s nasazovacím držadlem.
Tričko obepíná naše špíčky. Nevypadáme zrovna in, ale to tričko dobře saje, neštípe a drží barvu, takže nepouští. Halenka by chtěla vyžehlit a kdo by se s tím otravoval? A tak se oblékáme prakticky a pohodlně. Na tom ale něco je. Móda může být všelijaká. Ono se z ní může i zhloupnout. Ale ta skutečná móda, ta pro lidi, by měla být pohodlná a praktická.
BEJVÁVALO...
Moje babička, blahé paměti, předcházela nachlazení i v horkém létě. Její odhalené pokožky se průvan nedotkl. Tak to bývalo běžné. O prázdninách, když se ukládala ke spánku na blankytně modře natřenou postel, postavenou v rohu kuchyně, zírala jsem s pusou otevřenou. Já spávala na plyšovém kanapeti s vysokým opěradlem. Tu hrbolatou parádu zdobil lovecký výjev a zdálo se, že tahle věc se dostala do domu při příležitostném výprodeji zařízení mně neznámého zámku. Pány šlechtice tlačila pohovka do... sedinky, takže se jí zbavili a já jsem měla kde spát. Že mě péra dloubají do žeber? Člověk si nemá vybírat.
Nad babiččinou postelí visel krucifix, na kterém Ježíš trpěl a my se k němu večer modlily. Jednou Otčenáš a jednou Zdrávas. Na delší stěně se k nám skláněla posmutnělá Mařenka a nápis pod tím barvotiskem ji nabádal, aby se rozmyslela. Babička si pomalu odkládala oděv. Rozvázala šátek, pak si sundala barchetové šaty a taky stáhla bavlněné řádkové punčochy. Držely je doma spíchnuté gumové podvazky. Košilku a bavlněné bombarďáky neodkládala, aby ji neofouklo. Natáhla si flanelovou košili, dlouhou až na zem a šup pod peřinu. V červencovém soumraku se člověk oddával požitku z příjemně teplého podvečera. Koukala jsem na hvězdy, blikající na nebi, zatímco babička spokojeně pochrupovala.
Své důkladné spodní zateplení odkládala jen když přinesla do kuchyně necky. To se konalo koupání. Akce probíhala v kuchyni, těsně vedle do ruda rozpáleného sporáku.
Teplá košilka, bavlněná a příjemná plnila svůj účel, i když stačilo jedno vyprání a už nedržela tvar. A bombarďáky ze stejného materiálu sahaly až pod kolena, dneska by vykukovaly zpod sukně.
Bejvávalo...